Nařídit ji nelze vůbec. Pracovní pohotovost smíme požadovat jen tehdy, když se na ní se zaměstnancem dohodneme (§ 95). Podle definice v § 78 odst. 1 písm. h) musí jít o připravenost k práci na jiném dohodnutém místě, mimo pracoviště zaměstnavatele – typicky doma s telefonem. Kdo „drží pohotovost“ přímo v provozu, ten podle zákona pracuje a jde o pracovní dobu.
Za pohotovost náleží odměna nejméně 10 % průměrného výdělku za každou hodinu (§ 140). Když zaměstnanec během pohotovosti skutečně pracuje (výjezd k poruše), dostane za tuto dobu normální mzdu a odměna za pohotovost za ni nenáleží. Práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu je prací přesčas se všemi limity a příplatky. Pohotovost bez výkonu práce se do pracovní doby nezapočítává.
Dříve uváděný limit 400 hodin pohotovosti ročně v současném zákoníku práce není. Pohotovost se ale musí evidovat (§ 96) – začátek a konec každé.
Odpověď odpovídá právnímu stavu k září 2026. Jde o zkrácený výklad, který nenahrazuje právní poradenství – u sporných výpovědí a propouštění si nechte konkrétní dokument zkontrolovat advokátem.