Světová zdravotnická organizace definuje vyhoření v klasifikaci MKN-11 jako jev související se zaměstnáním, ne jako nemoc: důsledek chronického pracovního stresu, který se nepodařilo zvládnout. Má tři složky: vyčerpání, cynický odstup od práce a pokles výkonnosti. V Česku není nemocí z povolání.
Co vidí manažer a HR dřív, než to člověk sám přizná:
- výkon: spolehlivý člověk začne zapomínat termíny, dělá chyby, které dřív nedělal, práce mu trvá déle;
- chování: stáhne se z porad a chatů, přestane přicházet s nápady, je podrážděný nebo naopak lhostejný, cynicky komentuje firmu a zákazníky;
- přítomnost: časté krátké neschopenky, pozdní příchody, nebo naopak nepřetržitá práce do noci bez výsledku;
- řeč: „stejně to nemá smysl“, „ať si to udělá kdo chce“.
Co dělat: promluvit si osobně a ptát se na práci, ne na diagnózu („co ti teď bere nejvíc energie?“), přerozdělit zátěž, nařídit dovolenou, dočasně upravit cíle, nabídnout odbornou pomoc (psycholog v benefitech). Neradit „vyspi se“. A podívat se na sebe: vyhoření je skoro vždy důsledkem dlouhodobého přetížení a chybějícího uznání, tedy věcí, které řídí firma, ne zaměstnanec.
Odpověď odpovídá právnímu stavu k září 2026. Jde o zkrácený výklad, který nenahrazuje právní poradenství – u sporných výpovědí a propouštění si nechte konkrétní dokument zkontrolovat advokátem.