Podle § 39 zákoníku práce může pracovní poměr na dobu určitou trvat nejvýše 3 roky a mezi stejnými stranami ho lze opakovat nejvýše dvakrát – každé prodloužení se počítá jako opakování. Prakticky tedy maximálně 3 × 3 roky. Pokud od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynou 3 roky, začínáme znovu od nuly.
Od června 2025 platí výjimka pro zástup za mateřskou, otcovskou a rodičovskou dovolenou: tam počet opakování omezen není, celková doba ale nesmí přesáhnout 9 let. Další výjimky: vážné provozní důvody nebo zvláštní povaha práce, pokud je upraví písemná dohoda s odbory (kde odbory nepůsobí, vnitřní předpis), a agenturní zaměstnávání.
Když pravidla porušíme, zaměstnanec nám může před uplynutím sjednané doby písemně oznámit, že trvá na dalším zaměstnávání – pak jde o pracovní poměr na dobu neurčitou. Soudní spor musí kterákoli strana zahájit do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit.
Moje rada: řetězení smluv na dobu určitou „pro jistotu“ je nejhorší motivační nástroj, jaký znám. Dobří lidé si mezitím najdou místo, kde nemusí každý rok čekat, jestli je prodloužíme.
Odpověď odpovídá právnímu stavu k září 2026. Jde o zkrácený výklad, který nenahrazuje právní poradenství – u sporných výpovědí a propouštění si nechte konkrétní dokument zkontrolovat advokátem.